Jaroslav Úředníček (*3. 6. 1874 – +29.4.1951)

Jaroslav Úředníček byl podnikavý člověk, který navázal na tradici výroby habánské fajáns. Ačkoliv byl strojař a s keramikou původně neměl moc společného, pocházel z napajedelského rodu hrnčířů, což mu možná dalo cit pro řemeslo. Neustále hledal smysl své práce i života, často měnil zaměstnání, až na začátku století koupil v Tupesích obchod a později i cihelnu (1909). Ta by ho ale brzy omrzela, kdyby nenavštěvoval keramický kurz v Hodoníně (1914), který vedl národopisný sběratel František Kratz s cílem obnovit výrobu majoliky na Slovácku.

Kurz ho natolik inspiroval, že se vrátil s plánem postavit si v cihelně malou keramickou dílnu. Prvních pár let ale vůbec nešel hladce. Jako strojař a otec 24 dětí neměl kromě kurzových zkušeností mnoho opory. Sám míchal glazury, které často bledly, a výrobky se mu rozpadaly při práci na hrnčířském kruhu.

Studoval v muzejních sbírkách a inspiroval se keramikou Habánů, jejichž vzory zjemnil a doplnil o červenou barvu. Po pěti letech pokusů vytvořil základní znak Tupeské keramiky – červenou růži – a založil v Tupesích keramickou dílnu. Ve vesnici s dlouhou hrnčířskou tradicí nebyl jediným keramikem, ale byl prvním a posledním, kdo vybudoval velkou dílnu vyvážející své výrobky do celého světa.

Svou firmu pojmenoval První slovácká keramika Jaroslava Úředníčka a zapojil do výroby celou rodinu. Dcera malovala dekorace, synové pomáhali s výrobou. Ze synů vynikl Svatopluk, který se stal profesorem umění, Antonín získal titul mistra umělecké výroby a Oldřich se v roce 1936 osamostatnil a založil vlastní keramickou dílnu.

Ludmila Úředníčková (rozená Mikulová) *11. 8. 1893 – +12. 11. 1944

Moje prababička, druhá žena Jaroslava!